Vision Quest
I. Volání
Chtěl jsem být už hodně nějakou dobu sám. A také opustit spoustu starých věcí. A spoustu jich změnit. Bylo to silné volání.
II. Příprava
Před Vision questem si každý připraví 4×101 posvátných váčků – vychází to z jisté tradice – do kterých se symbolicky vloží např. motlitební tabák. Do každého balíčku vložíš přání, motlibu, cokoliv, co má z tvého života odejít, přijít, čím jsi a chceš být… Bylo to tak silné, cítil jsem napojení, záři, světlo jako málo kdy předtím. Mj. jsem přitom vyladil i výborný postup „PŘÁNÍ SI“ a „MANIFESTACE“, který na KvanTře zažijeme. Poslední 405 váček reprezentuje VLASTNÍ JÁ. Energie, záře ve mě, ve šmůře těch balíčků byla tak silná, že jsem si říkal, že nebudu ani žádný vision quest potřebovat.
III. Očista
Vision quest vedl celý šaman Jorge. (Chorche). Očista byla celodenní. Sestávala z několika hlubokých kroků včetně např. potní chýše. Z ní jsme se hned, teoreticky dost dehydrovaní, vypravili do lesa…
IV. Sám se sebou v lese. Sám?
…kde jsme byli 3 dny a tři noci bez jídla, vody a spánku. (No, parkrát jsem usnul :-)). Říkal jsem si – pusa se mi lepila suchem a žízní – tohle nemám šanci vydržet. V okolí byli kanci, medvědí rodinka… …a také setkání. Setkání se skutečností skutečnější než život…
Energie váčků kolem mě dotvářela dnem i nocí krásný zářivý bezpečný prostor, které mé nitro vytvořilo. A s čím se spojilo…
Žádná žízeň. Žádný hlad. Vědomí probouzející se do života skutečného přináší do života to, co ústa nemohou…
V. Závěrečný ceremoniál
Setkání v základním táboře, sdílení zážitků, předání svých vizí ohni a mistériu, oslava života a hostina… silné. Duch se probouzí více a více.
VI. Závěrečná očista
Večer, hvězdy, oheň, zpěv, měsíc, potní chýše a nezadržitelný vnitřní proces, gradující ke svému vrcholu. Jeden za druhým se vynořovali mé stíny, dohody, strachy až se spojili v řeku, kterou nešlo unést… vědomí se probouzí více a více. Ohromný tlak ze všech stran. Tlak, který nedával jinou možnost. Zval v hlubokou vnitřní práci, v níž jsem použil všechno, co jsem v životě znal… a co nestačilo. Řeka stínů ve mě protrhla všechny přehrady a valila se dál. Nesnesitelné. Až nakonec rostoucí síla probouzejícího se vědomí našla cestu… Cestu, které se všichni bojíme. A která je nepopsatelně nádherná.
VII.
Skutečnost skutečnější než skutečnost. Probuzení. Věčný proud vědomí… … něco, co slovy popsat nelze vůbec, snad jen báseň je schopná vzdáleně přiblížit to, co je největší štěští člověka. Současně je to to, čeho se každý z nás nejvíce bojí. Tenhle bod, spojení paradoxu největší lásky a strachu, je bod probuzení se do skutečnosti, vědomí a lásky…
