info@umenivedomehobyti.cz

+420 777 053 177

Se Světlem o životě

Umění vědomého bytí / tomasovo  / Se Světlem o životě

Se Světlem o životě

Proč žijeme?

Proč je vše správně?

Jaký může být smysl života?

Hojnost? Odměna je za Světlo?

Porovnávání se…

Cesta Životem na Zemi…

A nakonec i Ilumináti…

Z hloubky sebe jsem se rozhodl:

Teď si „DOVOLÍŠ BÝT.“

A začalo se dít nepopsatelné. A to jsem se zde pokusil popsat.

 

Nejprve to důležité, co nás čeká na konci. A pak si můžeš přečíst, jak k tomu postupně můžeš dojít… : – ).

 

Co se po nás tedy chce, abychom udělali, když chceme být šťastní? Co mám tedy přesně udělat?

Ano, i na tohle jsem VYZKOUŠEL odpověď. Pokud ten jediný návod: ODEVZDAT SE či BÝT je pro Tebe neuchopitelný – i když ho stále znova a znova při každé příležitosti opakuji na kurzech v řadě okamžiků, když se nám to podaří – tak druhý nejsprávnější návod, který funguje, už je spíš technikou, ale funguje, je: PROSTĚ SE TEĎ A TADY CÍTIT SUPER. TEĎ. NE POTOM.

 „Tam odtamtud  je nádherně vidět to, co už víme, ale za čím ne vždy jdeme: Je to skutečně tak, že čím víc máš v sobě světla, tím víc přitahuješ. Přitahuješ to, co chceš. Pokud to mají být i peníze, lidi ti za předané světlo rádi zaplatí. Chtějí světlo. Potřebují. Všichni tam i tady chtějí být blíž té kráse. Já také. Je nekonečná. Nekonečně nádherná.“

Jsem moc šťastný, že jsem klíčem tímto dokázal zase pootočit správně. A se světlem být.

 

Závěr:

To, co prostě tady na Zemi můžeš udělat, abys byl BLÍŽ (Světlu, Blaženosti, Štěstí), je UDĚLAT TO. PROSTĚ SE TEĎ A TADY CÍTIT SUPER. TEĎ. NE POTOM. ALE HLAVNĚ TO NESMÍŠ „DĚLAT“. Prostě jen BÝT.  Odevzdat se.

 

A teď od začátku:

 

Přátelé, dní pár posledních jsem strávil v dotecích světla, hledáním té jemnosti, jak posledním klíčem pootočit, aby dveře zázraků života se opět otevřely jako v létě, kdy jsem se přistihl, že se „snažím umřít“, respektive jsem nějakou chvíli pobyl „tam“. To se mi poprvé podařilo být čistě ve Světle Zdroje. Bylo to pro mě víc, něž vysoká škola života. Tam člověk pochopí…:

(Ty, jenž jsi nebyl na kurzech a nevíš o co šlo, neboj, nebyla to sebevražda : – ). Ale o tom píšu v mé brožuře, která visí na FB a není předmětem to tu rozebírat : – ).)

Cestu tam už jsem zažil. Nicméně vždy na ní člověk musí přijít sám. Ten okamžik, to poslední pootočení klíčem nastalo, když, jak už vím a jak se na kurzech učíme, jsem se přestal snažit. Prostě jsem to udělal. Rozhodl se.

Teď si „DOVOLÍŠ BÝT.“

 

Moje nové další prožitky ze Světla jsou následující:

Duše tam patrně nejsou všechny stejně blízko Bohu. Vnímají to, že mohou zažívat lásku ještě větší. A stejně jako tady dole v té hře, tak i tam nahoře chtějí blíž ke světlu. Ke Zdroji. Vnímal jsem tam něco přesně jako říkal Jorge (Chorche – indiánský šaman), který bude na některých našich kurzech jako host: Tam i tady žijeme tak, jak si DOVOLÍME žít. To mi mluví z duše.

 

Proč žijeme?

Domnívám se, že jsem vnímal, že tam nahoře ve světle duše (proud vědomí) nemají příliš možnost přiblížit se blíž ke světlu. Proto chodí sem dolů. A plánuje se tudíž cesta – „učební program“, aby se duše-člověk tady na Zemi naučil a co nejvíc přiblížil té hřejivé záři Věčnosti. Aby si ji pak tam mohl užívat také.

Do této koncepce přesně zapadá již předchozí poznatek, že sem se vracíme přibližně s tím, co jsme si předtím odnesli. S čím jsme předtím odešli.

 

Proč je vše správně?

Cesta „předvyznačená“ tady na Zemi.

Ono je to těžké popsat. Tam ze shora je všechno tak jasné a čisté. Víš, když to budu předávat tak, jak jsem to tam zažil, nesnadno tomu porozumíš. A když to takto upravuji, místy se to možná známé zdá. Ale to tak úplně není. Tam člověk takovou ČIROU PRAVDU A NADHLED KRÁSNÝ získává, že VĚŘIT dostává úplně jiný rozměr.

Čili cesta Života na Zemi: Asi takto: Duše (možná spolu s Existencí, s andělem strážným či dalšími pomocníky – to nevím) připraví na život na Zemi učební cestu, aby se co nejvíc přiblížila Záři Věčnosti Hřejivé – Zdroji, Světlu, té kráse tam Existující… Kdybychom po této cestě šli, cítili bychom se stále báječně. Takže skutečně tím barometrem, že jsme odbočili, jsou negativní emoce. Negativní pocity.

Kdykoliv se cítíme špatně, jsme mimo té cesty.

Jenže  NA TOM NENÍ VŮBEC NIC ŠPATNÉHO!!! Protože s tím se počítá. Prosím, stále chápejme, že je to tak krásně celé nastavené, že všechno je správně. Kdybychom šli po této cestě celou dobu, TAK BYCHOM SEM V PODSTATĚ VŮBEC NEMUSELI CHODIT, protože bychom učební látku už zvládali. Tím, že jí občas nezvládáme, tím se učíme. Je to trochu zřejmé? VŠECHNO JE V POŘÁDKU. VŽDYCKY.

Víš, ta inteligence tam (i tady) je tak nepředstavitelná, (i když to mysl některých lidí TŘEBA neví, nebo tomu nevěří), je to skutečně tak. Je tak obrovská, že tohle všechno skutečně do detailu funguje.

Potkáš nástrahy, lákadla.

Když by ses vyhnul jejich pokušením, půjdeš po cestě blaženosti. Když jim neodoláš, užiješ si jich hmotně (a to je také dobře), duši to bude bolet a bolest tě vede zpátky na cestu. A skrze bolest se učíš. Jak být blíž ke světlu. Tady i tam. (Tím nechci říct, že užití si hmotných statků není Tvojí cestou. Může být : – )).

Domnívám se, že jsem zahlédl,  jak se říká, že tady je to jen viditelnou stránkou Boha, že to funguje z jistého úhlu pohledu i naopak.

 

Pomalu se dostáváme k tomu, jaký to má tedy celé smysl?

Jako kdyby ty vesmíry, které třeskly tady hmotně, třeskly i tam. Jako kdyby ty duše a vědomí tam obíhaly také kolem nějakého středu Světla a Lásky. Obdobně jako tady. Ke kterému se chtějí přiblížit. A to právě dělají především skrze učení se ve hmotných světech. Pak už asi skrze méně hmotné světy. To bude další kapitola.

 

Čas není? Jak si to můžu představit?

(Tohle mnohem zřetelněji a přesněji popisuji ve své knize a na kurzech. Zde je jen stručné naznačení.)

Samozřejmě ještě další sranda je, že to všechno probíhá ve všech vesmírech najednou, protože Světelné energetické Nekonečno čas nepotřebuje, když je Věčné. Ale to popisuji na kurzech i ve své knížce. To, že není čas, je docela lehké pochopit. Představ si, že by den trval celý rok. Pak by pro tebe čas přestal být také důležitý. A teď si vezmi, že „den je tam nekonečný“. Čas ustává… (Nebo ještě jinak: energie vždy „přežije“. Je nesmrtelná. Tudíž nekonečná. Když je něco před začátkem i za koncem, tedy NEkonečné, čas tam není. Není tam „potřeba“. Nemá tam místo. BTW. víme, že čas je spojen – tedy vzniká – s gravitací. Tedy ve „hmotném světě.)

 

Jaký může být smysl života?

Ten sem do slov neumím teď úplně přesně přenést. Zeptal jsem se tam na to. Ano, je to něco jako „učení“. Samozřejmě. Se záměrem přiblížit se Světlu. To ano. Ale celkově tam bylo cosi vyššího, jako harmonie. Ale nelze to popsat.

 

Bez práce nejsou koláče? Koláče jsou za Světlo.

Tam odtamtud je nádherně vidět to, co už víme, ale za čím ne vždy jdeme: Je to skutečně tak: Čím víc máš v sobě světla, tím víc přitahuješ. Přitahuješ to, co chceš, či co je potřeba. Pro celek. Pokud to mají být i peníze, lidi ti za předané světlo rádi zaplatí. Chtějí světlo. Potřebují. Všichni tam i tady chtějí být blíž té kráse. Já také. Je nekonečná. Nekonečně nádherná.

Vzpomeň, výsledky nejsou za práci. Jsou za vibrační úroveň.

 

Tvá cesta a Pomocníci na cestě:

Tady teď prosím trochu pozor: nezapomeň prosím, že všichni jsou POMOCNÍCI. Ti, kteří k tobě vzhlíží, i ti, kteří jsou podle „tvých měřítek podstatně dál“. Když jim závidět budeš, můžeš, všechno je správně. Je to patrně odbočení z cesty Duše. A také není. Všechno je v pořádku. Skrze bolest a závist se mnohé naučíš. Přesně to, co se potřebuješ naučit. Nakonec ti budou „úspěšnější“ světelnější lidé vzorem. Pochopíš skutečný význam „POMOCNÍK“. Je úplně marné a zbytečné – leč také učící – se s nimi porovnávat.

 

Trochu o porovnávání se:

Také jsem ho tam zahlédl. Z úplně jiného kontextu. Ty příběhy, které jsme si sem přišli prožít, naučit se, jsou neskutečně rozdílné. Krásně VARIABILNÍ. Různorodé. Tak rozdílné, že jakékoliv srovnávání se může být i pro naši mysl (i když třeba si nejsme vědomi ani napojení)  naprosto pochopitelné, že srovnávat se je nesmysl.

Bylo vidět, že v tolika vesmírech na tolika nekonečných místech si duše chodí odžívat nespočet příběhů, učebních látek. Někdo si řeší, aby byl celým národem milován, někdo si řeší radovat se z maličkostí, když na poušti stéblo vyraší. Někdo si řeší zvládnout moc jako prezident nejsilnějších národů:

 

Ilumináti.

Ano, i tohle jsem tam jen TROCHU zahlédl. Ilumináti – z latiny osvícení – různé spolky. Ale teď mám na mysli mocné tohoto světa, ať už prezidenti nebo velmi bohatí, zkrátka ti, kterým se z jistého úhlu pohledu daří. Občas se píše, že jsou to „mimozemšťané“ atd… Vnímal jsem toto:

Jsou i nejsou. Chápej prosím, ten vesmír je tak variabilní. Vidíme, jak plaveme sami v nekonečném vesmíru. Ano. To je pravda. Ale je také pravda, že když jsme sami sebou, celiství, propojení se svou duší, vidíme tu obrovitost, nádheru, propojenost a variabilitu. Sem se chodí učit, pomáhat a mnoho dalšího spousta „duší“, které se předtím učily jinde. Snad i v úplně jiných vesmírech.

Měl jsem pocit, že ti, kteří to tu zvládají „bravůrně“ můžou (a také nemusí) být z jakýchsi vyšších vibračních sfér. Přesněji, zahlédl jsem, jak si sem několik takto úspěšných přišlo zahrát z místa, které jakoby bylo blíž světlu, než je naše planeta. Ale na tom myslím, není nic tak špatného. Pokusím se o takový až příliš banální příklad:  Je to myslím jako kdybys hrál dobře šachy a TŘEBA proto, že se chceš naučit i dámu a TŘEBA proto, že chceš zažít ten pocit vítězství, tak si TŘEBA odskočíš zahrát dámu, kde samozřejmě, jako dobrý šachista, máš předpoklad při hře mnohem jednodušší, že budeš vynikat.

Nemá smysl se porovnávat.

 

Co JE tedy důležité?

Jediné, co je důležité, je být si vědom své cesty a vnímat, co se děje ve tvém nitru. Všechno je v pořádku. Stačí BÝT. To je jediné, co musíš UDĚLAT. A prosím, hlavně to NEDĚLEJ. Jen se ODEVZDEJ a BUĎ.

 

Co se po nás tedy chce, abychom udělali, když chceme být šťastný? Co mám tedy přesně udělat?

Ano, i na toto jsem VYZKOUŠEL odpověď. Pokud ten jediný návod: ODEVZDAT SE či BÝT je pro tebe neuchopitelný – i když ho stále znova a znova při každé příležitosti opakuji na kurzech v řadě okamžiků, když se nám to podaří – tak druhý nejsprávnější návod, který funguje, už je spíš technikou, ale funguje, je: PROSTĚ SE TEĎ A TADY CÍTIT SUPER. TEĎ. NE POTOM.

 

Závěr:

To, co prostě tady na Zemi můžeš udělat, abys byl BLÍŽ (Světlu, Blaženosti, Štěstí), je UDĚLAT TO. PROSTĚ SE TEĎ A TADY CÍTIT SUPER. TEĎ. NE POTOM. ALE HLAVNĚ TO NESMÍŠ „DĚLAT“. Prostě jen BÝT.  Odevzdat se. Víře. Věčnosti. Čistotě. Bezpečí.

 

 „Tam odtamtud je nádherně vidět to, co už víme, ale za čím ne vždy jdeme: Je to skutečně tak, že čím víc máš v sobě světla, tím víc přitahuješ. Přitahuješ to, co chceš. Pokud to mají být i peníze, lidi ti za předané světlo rádi zaplatí. Chtějí světlo. Potřebují. Všichni tam i tady chtějí být blíž té kráse. Já také. Je nekonečná. Nekonečně nádherná.“

Jsem moc šťastný, že jsem klíčem tímto dokázal zase pootočit správně. A se světlem být.

Tom

No Comments

Sorry, the comment form is closed at this time.