NEVŠEDNÍ ÚVAHA O VŠEDNÍM SMYSLU ŽIVOTA

Umění vědomého bytí / tomasovo  / NEVŠEDNÍ ÚVAHA O VŠEDNÍM SMYSLU ŽIVOTA

NEVŠEDNÍ ÚVAHA O VŠEDNÍM SMYSLU ŽIVOTA

NEVŠEDNÍ ÚVAHA O VŠEDNÍM SMYSLU ŽIVOTA

Život v nekonečném rozsahu Existence žádný smysl nemá. A přesto má smysl nekonečný. Protože Existence v Tobě, člověku, prožívá jedinečnou část nekonečného příběhu.
 
Smysl života je jak pozorovat oblohu. Oblaka.
 
Plynou si ve větru.
 
Jaký smysl má existence oblaku?
 
Zhmotní se z páry, z „energie“, pluje svým životem a pak někdy zase zmizí. Zmizí ze smyslů, které detekují projevy ve hmotě. Ale nezanikne. Nikdy.
Jaký má smysl existence oblaku? Žádný. Jaký má smysl existence oblaku? Možná z něj zaprší a dá rozkvést životu. Umožní ho. Úžasné.
 
Jaký má smysl existence oblaku? Žádný? Možná z něj ani nezaprší. Ale možná ho někdo pozoruje. A možná ho přitom napadne odpověď na otázku, na kterou lidi hledají odpověď odpradávna. Jakou má smysl existence oblaku? Žádnou? Nebo ohromující a nekonečnou, když člověka inspiruje k odpovědi na pradávnou otázku lidstva.
Závisí tedy na pozorovateli – jak nás ostatně učí kvantová fyzika – jaký má mrak smysl. Pozorovatel dává mraku smysl – žádný. Až nezměrný.
 
S tvým životem je to stejné. Na kurzech se učíme, jak vidět iluzi utrpení a žít skutečnost, kde utrpení není, např. tím, že se právě učíme procitnout skrz iluze do skutečného života např. tím, že si uvědomujeme, že jistá naše část je pozorovatelem našeho vlastního života. A záleží na tobě, jestli budeš pozorovat život plný utrpení nebo blaženosti. To je skutečně Tvoje svobodná volba.
 
Co víc.
 
My plujeme v proudu života. Tak jemném, že většina lidí jej není schopna vnímat. Přesto je. A proudí skrze nás. Připadá nám, že máme 100% svobodnou vůli. A zároveň ji nemáme. Plujeme v proudu života, který nás vede. Také nás vede stoprocentně. Platí obojí zároveň.
 
Mrak pluje v proudu větru. Podobně jako my, pluje jen o něco pomaleji, než jím proudí vítr. Tak, že se to téměř nedá vnímat. Přesto skrze něj proudí. Mrak má 100% svobodnou vůli. Může si dělat co chce. A zároveň nemá žádnou. Pluje v proudu větru.
 
Někdy, když se kouknu k obloze, nevidím jen krásnou oblohu. Vnímám to nekonečně krásné cosi, z čeho je obloha stvořena. Kdo všechno stvořil.
Když se kdokoliv koukne na Zemi, z kteréhokoliv místa na Zemi „NAHORU“ může vidět totéž. Oblohu. I to, co jsem popisoval.
 
Když se kdokoliv koukne z kteréhokoliv místa na Zemi „DOLŮ“ vidí Zemi. Zemi plnou pomocníků. I Země je pomocník, abychom mohli věřit, že existujeme.
 
Jak je možné, že kdokoliv odkudkoliv na Zemi se koukne „NAHORU“ vidí to samé. A „DOLŮ“ také. Vždyť Země je kulatá a plave ve Vesmíru, kde žádné nahoře ani dole není.
 
Proto jsou většinou částice a tělesa ve vesmíru kulovitého charakteru, protože pomáhají dotvořit tu geniální iluzi vesmírné hry života, že v podstatě i když nic neexistuje – jednotlivé částečky energie celého vesmíru nic neváží – neexistuje dokonce ani prachsprosté nahoře a dole a přesto v tomto nic tak geniálně existuje všechno.
Podobně jako mrak. Jeho existence žádný smysl nemá. A přesto má zároveň smysl nekonečný.
 
Podobně jako lidský život. V nekonečném rozsahu Existence žádný smysl nemá. A přesto má smysl nekonečný, protože Existence se v Tobě, člověku, rozhodla prožívat jedinečnou část nekonečného příběhu.
 
 

Tom

No Comments

Sorry, the comment form is closed at this time.