Co je to vlastně OSVÍCENÍ? Jak se jím člověk „stane“ ? A jak s ním souvisí PRAVDA O UTRPENÍ? Jak s tím souvisí naše „JÁ“ a co to vlastně je?
Co je to vlastně OSVÍCENÍ? Jak se jím člověk „stane“ ? A jak s ním souvisí PRAVDA O UTRPENÍ? Jak s tím souvisí naše „JÁ“ a co to vlastně je?
Několik našich příspěvků se zde věnuje tomuto tématu. Vždy z jiného úhlu pohledu. Nyní jeden velmi praktický:
Věčnost každému z nás stále posílá proud Blaženosti – nazývám jej proud života – který můžeme následovat a vnímám jej jako takový „ideální osobní příběh“.
Můžeme říci, že „potíž“ nastává v okamžiku, když se tento proud střetne s naším JÁ – představou o nás samotných, o našem životě, které je z části tvořeno egem.
Typický příklad ze života:
Věčnost nám skrze intuici řekne, že náš partnerský vztah se již naplnil a že je čas jít dál. To se ale našemu JÁ nemusí líbit: může mít strach se vydat do neznáma, nechce prožívat bolest z rozchodu, preferuje falešné bezpečí… Tím naše JÁ začne překážet životu. Začne házet klacky pod nohy ideální cestě života, kterou nám Věčnost nabízí.
Přesněji a výstižněji řečeno: BOJUJEME. Bojujeme s životem. Bojujeme se sebou.
Jak NEBOJOVAT?
Kde tedy vlastně kořeny utrpení – boje – vznikají?
Je správné tvořit, mít rád, milovat, odpouštět. Kořen utrpení vzniká, když začneme ULPÍVAT. Což je lidské. A právě proto k lidství skrze ulpívání na formách patří i utrpení.
Příklad:
Je v pořádku mít rád partnera. Zamilovat se. Pak už je jen krůček od toho k němu přilnout tak, že si něco v nás řekne:
je to tak krásné,
rád bych, aby nám to vydrželo.
To první je v pořádku. To druhé už je zárodek utrpení – lpění. Přilnutí k formám. Jak říkám, je to zcela pochopitelné a lidské a zároveň tak vzniká utrpení.
Proto je náš život dobrodružným tancem tvoření, radosti z výsledků a ulpívání na nich. Tancem mít rád, milovat a chtít, aby to bylo stále znova a znova (ulpívání) a tak štěstí a blaženost tancuje ruku v ruce s utrpením, podle toho, jak jsme schopni nezištně tvořit a mít rád a zároveň pouštět. Neulpívat.
Bod, kdy se blížíme k oproštění se od forem, ke svobodě, k osvícení v podstatě zrcadlí celoživotní tanec blaženosti a utrpení, milování a pouštění:
Začneš si uvědomovat své JÁ, respektive iluzi toho, že něco nebo někdo takový existuje. Dostáváš se skrze něj, za něj a vidíš, že nikdo jiný, ani Ty, v podstatě nejsi. Že jsi jediný tvůrce všeho, že jsi danou chvílí (to je to pravé a skutečné TADY a TEĎ), a že chceš-li se osvobodit, musíš v jednu chvíli pustit všechny formy, včetně všeho, co jsi vytvořil (i svůj dům), včetně svých dětí a nakonec i partnera.
To je okamžik, kdy jsi okamžikem, kdy jsi zcela sám, ale tvůrcem všeho, čili skutečný, takový jaký jsi. Takto procházíš skrze iluzi svého JÁ, pouštíš vše, uvědomuješ si, že nikdo není, že vše tvoříš ty a že i ty jsi ničím a v tomto okamžiku se stáváš přítomnou chvílí, kdy jsi zároveň vším. Domnívám se, že tento okamžik řada lidí hned tak neunese:
V jeden okamžik musíš pustit v životě vše, co máš, ztratit úplně vše, zjistit, že nic nejsi, že zbýváš jen sám a sám si vším… To je taková síla. Svým způsobem tento okamžik může být vrcholem bolesti i blaženosti.
Proto je celý život tanec blaženosti a odpoutávání (často bolestivého), abys na tento zázračný okamžik mohl být skrze život již „dostatečně“ PŘIPRAVENÝ.
Jsem tu pro vaše dotazy, protože chápu, že toto důležité a praktické téma nemusí být pro každého srozumitelné. Vy, kteří jste to prožili víte, že popisuji nepopsatelné. POPISUJI „TO“ proto, že věřím, že světlo Probuzení to přivádí také. Kdysi bych byl vděčný za podobné řádky, kterým bych možná z části nerozuměl, ale které by mě směrovaly a vysvětlily mi, proč životem kráčí ruku v ruce blaženost s utrpením v podstatě až do bodu osvícení…
Záleží také na úhlu pohledu, z kterého si utrpení vybereš pozorovat. Svým způsobem je to volba: Rozchází se s tebou milovaný partner. Je to bolest, nebo začátek něčeho hodnotnějšího… ?
I utrpení je tedy do značné míry tvojí volbou, vyplývající z poměru Tvého vědomí/nevědomosti z něhož plyne schopnost Bytí, neboli se odevzdat tomu, co Ti Existence nabízí.
