info@umenivedomehobyti.cz

+420 777 053 177

Blog

5.2.2020

Pan Prof. Rak u nás na kurzu řekl řadu zajímavých věcí:

Jednou z nich bylo, čím je dána skutečná HOJNOST.   Pracovali jsme také tou do

26.9.2019

Poděkování

Následující krásné poděkování nám poslal účastník kurzu jménem Pavel (na jeho

31.1.2020

Prof. Jan Rak z CERNU

Prožitkového večera, který proběhl 30.1.2020 v Praze, se zúčastnil také profesor k

25.1.2020

Se Světlem o životě

Proč žijeme? Proč je vše správně? Jaký může být smysl života? Hojnost? Odměna

25.8.2019

Vision Quest

I. Volání Chtěl jsem být už hodně nějakou dobu sám. A také opustit spoustu starý

Pan Prof. Rak u nás na kurzu řekl řadu zajímavých věcí:

Jednou z nich bylo, čím je dána skutečná HOJNOST.

 

Pracovali jsme také tou dobou s Markétou na postupu, jak naučit dosáhnout svobody mysli, respektive jak mysl používat tak, jak potřebujeme: jako nástroj.

 

Tyto dvě věci, vypadající zdánlivě odlišně, se SPOJUJÍ a poskytují nám poměrně velké možnosti. Budeme se to učit a prožívat na Dvojce.

 

  1. Pan prof. řekl: SKUTEČNÁ HOJNOST JE DÁNA MNOŽSTVÍM MOŽNOSTÍ, které máme. Uvedl zajímavý příklad:

 

  • Pokud jsem miliardář, můžu si pro snídani poslat tryskáč, sluhu…
  • Pokud jsem běžný člověk, můžu si zajít do restaurace, vzít něco z lednice…
  • Když jsem vězeň, budu rád, když mi přinesou vajíčka, nebo nic…

 

(Zde samozřejmě měl na mysli ne skutečný stav, ale možnosti, které vnímá tvá mysl. Styl, kterým uvažuješ.)

 

  1. S Markétou jsme se propracovali do stavu, kdy mysl je ovládnutý nástroj. Popisoval jsem to na messengeru. Řekněme, že na vrcholech úspěchu bylo 99% mysli SVOBODA a mysl samotná – řiditelná kulička v hlavě, se zabývala tím, co jsme po jejím zapnutí chtěli. Tohle se budeme učit na Jedničce a Dvojce.

 

Kde je ten průnik a co s tím?

 

Někde jsem četl, že běžně je poměr pozitivních ku negativním myšlenkám cca 1:15 za den. Tedy cca 7% našich myšlenek je pozitivní a 93% negativních. Pokud nejsme blízko osvícení, nebo nejsme hodně vědomí, část našeho dne trávíme uprostřed jeskyně naší mysli, jejíž stěny jsou z cca 93% černé negativní myšlenky. Je tam cca 7% oken, kterými vidíme ven na NAŠE MOŽNOSTI. Zde vidíš, že v tomto jsme spíše nevědomou obětí.

 

Cestu ven se na kurzu budeme učit. Ke SVOBODĚ. HOJNOSTI.

 

  • Prvním krokem, který mi pomáhá z jeskyně ven, je vědomě si říct a uvědomit SKUTEČNOST: „JÁ NEJSEM MOJE MYSL“

 

  • Druhým nejdůležitějším –  ať se nám to líbí nebo ne – je, přiznat si, že jsem „VEVNITŘ“. V jeskyni své mysli. Jak jsem říkal, pokud nejsi opravdu v pohodě, jsi vevnitř. Když si to přiznáš, tím lépe.

 

Když si přiznáš „jsem vevnitř“ – funguje tato POKORA, ČISTOTA A VÍRA V ODEVZDÁNÍ téměř okamžitě: OKNA JESKYNĚ SE ROZZÁŘÍ A TY VNÍMÁŠ NĚKOLIK MOŽNOSTÍ, JAK VYJÍT VEN. A BÝT PÁNEM MYSLI.

 

Tyto postupy budeme procvičovat na Dvojce.

 

Jak jsem popisoval výše a především na messengeru, s Markétou jsme s tím hodně experimentovali. Je to naprostá SVOBODA. OSVOBOZENÍ.

 

Nic tě nemůže ohrozit. Nic takového není. Nic nepotřebuješ. A tím pádem i všechno máš.

 

A také máš téměř neomezené množství možností. JSI vědomý tvůrce. NEOMEZENÉ MNOŽSTVÍ MOŽNOSTÍ.          Tzn. Hojnost.

 

A toto je ten velmi silný průnik s tím, co říkal pan Prof. Rak. : Skutečná hojnost je dána množstvím možností, které máš. A tady jich máš skutečně hodně.

 

Více na Jedničcce a Dvojce.

Prof. Jan Rak z CERNU

Prožitkového večera, který proběhl 30.1.2020 v Praze, se zúčastnil také profesor kvantové fyziky z CERNU – Jan Rak. 

„Moc se mi to líbilo, jsem nadšený“

Řekl pan profesor Rak v průběhu našeho kurzu.

„Cítím se jako znovuzrozený. Dynamická meditace ve smyslu probouzení nebo vzbuzování těch nejvnitřnějších energií je opravdu krásný zážitek a cítím se jako znovuzrozený a jsem přesvědčený že se na podobné akci brzy uvidíme.“

Po úvodních prožitkových cvičení Umění vědomého Bytí, které nás vedou do splnění našich nejniternějších tužeb, být celistvý, sám sebou, což v praxi znamená být šťastný ať se venku děje cokoliv třeba i hrozného pan profesor řekl řadu nádherných srdečných myšlenek, jedna z nich je ta výše uvedená.

Po našem úvodním programu následovala diskuse. Nebyla to diskuse obvyklá. Díky cvičením umění vědomého bytí, které předcházeli, jsme se všichni cítili jako jedna rodina, která si právě užívá báječné dovolené a srdečně sdílí krásu života u rodinného krbu.

Nenatáčeli jsme, nejen proto, že by vám bylo líto, že jste tu pohádku života s námi nesdíleli. Ale také proto, že všichni cítíme, že pokud máš v sobě ráj na zemi zažívat, proud života Ti tento vzkaz doručí.

Seděli jsem spolu vedle sebe s panem profesorem, proud života nás spojil v tu chvíli v jedno, ta chvíle byla až posvátná a krásně jsem v těle cítil, jak se tvoří a vybírá realita. A že ta jediná správná je nechat, aby se život děl.

Pan profesor, když dostal slovo, bylo mezi námi cítit silné souznění, čirá radost z hlubokého prožitku sebe sama. Pan profesor krásně, spontánně a srdečně vyprávěl, co prožil, jak s tímto prožitkem a cvičeními, které jsme prožili souzní. Jak je mu to blízké.

Při jeho vyprávění bylo jasné to, co už jsem z youtubu dlouho tušil: to, co pan profesor vyjadřuje, je také mojí realitou. Při jeho slovech jsem cítil, jak roste mé napojení a jak místy znova prožívám spojení s Jednotou, která učí totéž.

Večer byl pro všechny nádherným souzněním a pochopením toho, že jediné, co v životě je potřeba udělat, je cítit jeho proud v sobě. Nádherně si užívat jeho proud.

Pokud nevíš jak, můžeš přijít. Dnes večer jsme to dokázali za tři hodiny.

Včera došlo k mnoha krásným a důležitým událostem. Nejen, že jsem se cítili jako rodina na dovolené u domácího krbu…

…ale CERN se setkal s KvanTrou a krásně to zazářilo . Je úžasné vědět, že možnosti vědomí, o kterých se učíme na kurzu, potvrzují kapacity z CERNu. A pro ně je úžasné, že zkoumají, lidi dokáží žít!

Se Světlem o životě

Proč žijeme?

Proč je vše správně?

Jaký může být smysl života?

Hojnost? Odměna je za Světlo?

Porovnávání se…

Cesta Životem na Zemi…

A nakonec i Ilumináti…

Z hloubky sebe jsem se rozhodl:

Teď si „DOVOLÍŠ BÝT.“

A začalo se dít nepopsatelné. A to jsem se zde pokusil popsat.

 

Nejprve to důležité, co nás čeká na konci. A pak si můžeš přečíst, jak k tomu postupně můžeš dojít… : – ).

 

Co se po nás tedy chce, abychom udělali, když chceme být šťastní? Co mám tedy přesně udělat?

Ano, i na tohle jsem VYZKOUŠEL odpověď. Pokud ten jediný návod: ODEVZDAT SE či BÝT je pro Tebe neuchopitelný – i když ho stále znova a znova při každé příležitosti opakuji na kurzech v řadě okamžiků, když se nám to podaří – tak druhý nejsprávnější návod, který funguje, už je spíš technikou, ale funguje, je: PROSTĚ SE TEĎ A TADY CÍTIT SUPER. TEĎ. NE POTOM.

 „Tam odtamtud  je nádherně vidět to, co už víme, ale za čím ne vždy jdeme: Je to skutečně tak, že čím víc máš v sobě světla, tím víc přitahuješ. Přitahuješ to, co chceš. Pokud to mají být i peníze, lidi ti za předané světlo rádi zaplatí. Chtějí světlo. Potřebují. Všichni tam i tady chtějí být blíž té kráse. Já také. Je nekonečná. Nekonečně nádherná.“

Jsem moc šťastný, že jsem klíčem tímto dokázal zase pootočit správně. A se světlem být.

 

Závěr:

To, co prostě tady na Zemi můžeš udělat, abys byl BLÍŽ (Světlu, Blaženosti, Štěstí), je UDĚLAT TO. PROSTĚ SE TEĎ A TADY CÍTIT SUPER. TEĎ. NE POTOM. ALE HLAVNĚ TO NESMÍŠ „DĚLAT“. Prostě jen BÝT.  Odevzdat se.

 

A teď od začátku:

 

Přátelé, dní pár posledních jsem strávil v dotecích světla, hledáním té jemnosti, jak posledním klíčem pootočit, aby dveře zázraků života se opět otevřely jako v létě, kdy jsem se přistihl, že se „snažím umřít“, respektive jsem nějakou chvíli pobyl „tam“. To se mi poprvé podařilo být čistě ve Světle Zdroje. Bylo to pro mě víc, něž vysoká škola života. Tam člověk pochopí…:

(Ty, jenž jsi nebyl na kurzech a nevíš o co šlo, neboj, nebyla to sebevražda : – ). Ale o tom píšu v mé brožuře, která visí na FB a není předmětem to tu rozebírat : – ).)

Cestu tam už jsem zažil. Nicméně vždy na ní člověk musí přijít sám. Ten okamžik, to poslední pootočení klíčem nastalo, když, jak už vím a jak se na kurzech učíme, jsem se přestal snažit. Prostě jsem to udělal. Rozhodl se.

Teď si „DOVOLÍŠ BÝT.“

 

Moje nové další prožitky ze Světla jsou následující:

Duše tam patrně nejsou všechny stejně blízko Bohu. Vnímají to, že mohou zažívat lásku ještě větší. A stejně jako tady dole v té hře, tak i tam nahoře chtějí blíž ke světlu. Ke Zdroji. Vnímal jsem tam něco přesně jako říkal Jorge (Chorche – indiánský šaman), který bude na některých našich kurzech jako host: Tam i tady žijeme tak, jak si DOVOLÍME žít. To mi mluví z duše.

 

Proč žijeme?

Domnívám se, že jsem vnímal, že tam nahoře ve světle duše (proud vědomí) nemají příliš možnost přiblížit se blíž ke světlu. Proto chodí sem dolů. A plánuje se tudíž cesta – „učební program“, aby se duše-člověk tady na Zemi naučil a co nejvíc přiblížil té hřejivé záři Věčnosti. Aby si ji pak tam mohl užívat také.

Do této koncepce přesně zapadá již předchozí poznatek, že sem se vracíme přibližně s tím, co jsme si předtím odnesli. S čím jsme předtím odešli.

 

Proč je vše správně?

Cesta „předvyznačená“ tady na Zemi.

Ono je to těžké popsat. Tam ze shora je všechno tak jasné a čisté. Víš, když to budu předávat tak, jak jsem to tam zažil, nesnadno tomu porozumíš. A když to takto upravuji, místy se to možná známé zdá. Ale to tak úplně není. Tam člověk takovou ČIROU PRAVDU A NADHLED KRÁSNÝ získává, že VĚŘIT dostává úplně jiný rozměr.

Čili cesta Života na Zemi: Asi takto: Duše (možná spolu s Existencí, s andělem strážným či dalšími pomocníky – to nevím) připraví na život na Zemi učební cestu, aby se co nejvíc přiblížila Záři Věčnosti Hřejivé – Zdroji, Světlu, té kráse tam Existující… Kdybychom po této cestě šli, cítili bychom se stále báječně. Takže skutečně tím barometrem, že jsme odbočili, jsou negativní emoce. Negativní pocity.

Kdykoliv se cítíme špatně, jsme mimo té cesty.

Jenže  NA TOM NENÍ VŮBEC NIC ŠPATNÉHO!!! Protože s tím se počítá. Prosím, stále chápejme, že je to tak krásně celé nastavené, že všechno je správně. Kdybychom šli po této cestě celou dobu, TAK BYCHOM SEM V PODSTATĚ VŮBEC NEMUSELI CHODIT, protože bychom učební látku už zvládali. Tím, že jí občas nezvládáme, tím se učíme. Je to trochu zřejmé? VŠECHNO JE V POŘÁDKU. VŽDYCKY.

Víš, ta inteligence tam (i tady) je tak nepředstavitelná, (i když to mysl některých lidí TŘEBA neví, nebo tomu nevěří), je to skutečně tak. Je tak obrovská, že tohle všechno skutečně do detailu funguje.

Potkáš nástrahy, lákadla.

Když by ses vyhnul jejich pokušením, půjdeš po cestě blaženosti. Když jim neodoláš, užiješ si jich hmotně (a to je také dobře), duši to bude bolet a bolest tě vede zpátky na cestu. A skrze bolest se učíš. Jak být blíž ke světlu. Tady i tam. (Tím nechci říct, že užití si hmotných statků není Tvojí cestou. Může být : – )).

Domnívám se, že jsem zahlédl,  jak se říká, že tady je to jen viditelnou stránkou Boha, že to funguje z jistého úhlu pohledu i naopak.

 

Pomalu se dostáváme k tomu, jaký to má tedy celé smysl?

Jako kdyby ty vesmíry, které třeskly tady hmotně, třeskly i tam. Jako kdyby ty duše a vědomí tam obíhaly také kolem nějakého středu Světla a Lásky. Obdobně jako tady. Ke kterému se chtějí přiblížit. A to právě dělají především skrze učení se ve hmotných světech. Pak už asi skrze méně hmotné světy. To bude další kapitola.

 

Čas není? Jak si to můžu představit?

(Tohle mnohem zřetelněji a přesněji popisuji ve své knize a na kurzech. Zde je jen stručné naznačení.)

Samozřejmě ještě další sranda je, že to všechno probíhá ve všech vesmírech najednou, protože Světelné energetické Nekonečno čas nepotřebuje, když je Věčné. Ale to popisuji na kurzech i ve své knížce. To, že není čas, je docela lehké pochopit. Představ si, že by den trval celý rok. Pak by pro tebe čas přestal být také důležitý. A teď si vezmi, že „den je tam nekonečný“. Čas ustává… (Nebo ještě jinak: energie vždy „přežije“. Je nesmrtelná. Tudíž nekonečná. Když je něco před začátkem i za koncem, tedy NEkonečné, čas tam není. Není tam „potřeba“. Nemá tam místo. BTW. víme, že čas je spojen – tedy vzniká – s gravitací. Tedy ve „hmotném světě.)

 

Jaký může být smysl života?

Ten sem do slov neumím teď úplně přesně přenést. Zeptal jsem se tam na to. Ano, je to něco jako „učení“. Samozřejmě. Se záměrem přiblížit se Světlu. To ano. Ale celkově tam bylo cosi vyššího, jako harmonie. Ale nelze to popsat.

 

Bez práce nejsou koláče? Koláče jsou za Světlo.

Tam odtamtud je nádherně vidět to, co už víme, ale za čím ne vždy jdeme: Je to skutečně tak: Čím víc máš v sobě světla, tím víc přitahuješ. Přitahuješ to, co chceš, či co je potřeba. Pro celek. Pokud to mají být i peníze, lidi ti za předané světlo rádi zaplatí. Chtějí světlo. Potřebují. Všichni tam i tady chtějí být blíž té kráse. Já také. Je nekonečná. Nekonečně nádherná.

Vzpomeň, výsledky nejsou za práci. Jsou za vibrační úroveň.

 

Tvá cesta a Pomocníci na cestě:

Tady teď prosím trochu pozor: nezapomeň prosím, že všichni jsou POMOCNÍCI. Ti, kteří k tobě vzhlíží, i ti, kteří jsou podle „tvých měřítek podstatně dál“. Když jim závidět budeš, můžeš, všechno je správně. Je to patrně odbočení z cesty Duše. A také není. Všechno je v pořádku. Skrze bolest a závist se mnohé naučíš. Přesně to, co se potřebuješ naučit. Nakonec ti budou „úspěšnější“ světelnější lidé vzorem. Pochopíš skutečný význam „POMOCNÍK“. Je úplně marné a zbytečné – leč také učící – se s nimi porovnávat.

 

Trochu o porovnávání se:

Také jsem ho tam zahlédl. Z úplně jiného kontextu. Ty příběhy, které jsme si sem přišli prožít, naučit se, jsou neskutečně rozdílné. Krásně VARIABILNÍ. Různorodé. Tak rozdílné, že jakékoliv srovnávání se může být i pro naši mysl (i když třeba si nejsme vědomi ani napojení)  naprosto pochopitelné, že srovnávat se je nesmysl.

Bylo vidět, že v tolika vesmírech na tolika nekonečných místech si duše chodí odžívat nespočet příběhů, učebních látek. Někdo si řeší, aby byl celým národem milován, někdo si řeší radovat se z maličkostí, když na poušti stéblo vyraší. Někdo si řeší zvládnout moc jako prezident nejsilnějších národů:

 

Ilumináti.

Ano, i tohle jsem tam jen TROCHU zahlédl. Ilumináti – z latiny osvícení – různé spolky. Ale teď mám na mysli mocné tohoto světa, ať už prezidenti nebo velmi bohatí, zkrátka ti, kterým se z jistého úhlu pohledu daří. Občas se píše, že jsou to „mimozemšťané“ atd… Vnímal jsem toto:

Jsou i nejsou. Chápej prosím, ten vesmír je tak variabilní. Vidíme, jak plaveme sami v nekonečném vesmíru. Ano. To je pravda. Ale je také pravda, že když jsme sami sebou, celiství, propojení se svou duší, vidíme tu obrovitost, nádheru, propojenost a variabilitu. Sem se chodí učit, pomáhat a mnoho dalšího spousta „duší“, které se předtím učily jinde. Snad i v úplně jiných vesmírech.

Měl jsem pocit, že ti, kteří to tu zvládají „bravůrně“ můžou (a také nemusí) být z jakýchsi vyšších vibračních sfér. Přesněji, zahlédl jsem, jak si sem několik takto úspěšných přišlo zahrát z místa, které jakoby bylo blíž světlu, než je naše planeta. Ale na tom myslím, není nic tak špatného. Pokusím se o takový až příliš banální příklad:  Je to myslím jako kdybys hrál dobře šachy a TŘEBA proto, že se chceš naučit i dámu a TŘEBA proto, že chceš zažít ten pocit vítězství, tak si TŘEBA odskočíš zahrát dámu, kde samozřejmě, jako dobrý šachista, máš předpoklad při hře mnohem jednodušší, že budeš vynikat.

Nemá smysl se porovnávat.

 

Co JE tedy důležité?

Jediné, co je důležité, je být si vědom své cesty a vnímat, co se děje ve tvém nitru. Všechno je v pořádku. Stačí BÝT. To je jediné, co musíš UDĚLAT. A prosím, hlavně to NEDĚLEJ. Jen se ODEVZDEJ a BUĎ.

 

Co se po nás tedy chce, abychom udělali, když chceme být šťastný? Co mám tedy přesně udělat?

Ano, i na toto jsem VYZKOUŠEL odpověď. Pokud ten jediný návod: ODEVZDAT SE či BÝT je pro tebe neuchopitelný – i když ho stále znova a znova při každé příležitosti opakuji na kurzech v řadě okamžiků, když se nám to podaří – tak druhý nejsprávnější návod, který funguje, už je spíš technikou, ale funguje, je: PROSTĚ SE TEĎ A TADY CÍTIT SUPER. TEĎ. NE POTOM.

 

Závěr:

To, co prostě tady na Zemi můžeš udělat, abys byl BLÍŽ (Světlu, Blaženosti, Štěstí), je UDĚLAT TO. PROSTĚ SE TEĎ A TADY CÍTIT SUPER. TEĎ. NE POTOM. ALE HLAVNĚ TO NESMÍŠ „DĚLAT“. Prostě jen BÝT.  Odevzdat se. Víře. Věčnosti. Čistotě. Bezpečí.

 

 „Tam odtamtud je nádherně vidět to, co už víme, ale za čím ne vždy jdeme: Je to skutečně tak, že čím víc máš v sobě světla, tím víc přitahuješ. Přitahuješ to, co chceš. Pokud to mají být i peníze, lidi ti za předané světlo rádi zaplatí. Chtějí světlo. Potřebují. Všichni tam i tady chtějí být blíž té kráse. Já také. Je nekonečná. Nekonečně nádherná.“

Jsem moc šťastný, že jsem klíčem tímto dokázal zase pootočit správně. A se světlem být.

Tom

Poděkování

Následující krásné poděkování nám poslal účastník kurzu jménem Pavel (na jeho přání nepublikujeme celé jméno).

Tome děkuji,

jsem ti vděčný za jeden z nejsilnějších zážitků mého života. Nejvíce se tomu blíží stav nejvyšší zamilovanosti, který jsem kdy pocítil. Kurz mě otevřel a vyčistil takovým způsobem, jak jsem to nikdy předtím nezažil. Nejhlubší zážitek jsem zažil až doma, po návratu. Ve stavu uvolnění v prostředí domova a bezčasového přítomného okamžiku jsem v modlitbě zažil stav čirého štěstí a bezpodmínečné lásky. Je to stav úplného naplnění a jistoty, že vše po čem jsem kdy toužil, už mám v Bohu. Ve spojení s Bohem už není potřeba nic více hledat, po ničem toužit a nikdy se už necítit prázdný. Uběhly tři dny a je to u mě stále a já prosím, aby to už nikdy neodešlo. Přišel ke mně takový stav svatosti a úcty před Bohem, o kterém jsem dříve jen četl v Bibli, když Boží andělé pochvalně před Bohem křičeli..“ Svatý, Svatý, Svatý, je Stvořitel nebe a země.“ „Bůh je láska…..kdo projevuje lásku, zůstává ve spojení s Bohem a Bůh zůstává ve spojení s ním…o cokoliv poprosíte v takovém stavu, to dostanete.“ (1.Jana, kapitoly 3-4) Moc dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodl něco psát, protože prostě nechci ten prožitek přerušovat myšlenkovými pochody. I v práci se teď delší dobu odhodlávám, než mi stojí za to vzít telefon, a nebo něco počítat, či řešit technické nebo organizační záležitosti…jednoduše a prostě zvažuji, jestli mi ta činnost opravdu stojí za to, abych přerušoval ten stav čistého bytí v míru a lásce. A přesto, i když dlouho vyčkávám, než se do něčeho pustím, tak jsem hotový za třetinu času, než mi to trvalo dříve. Dokonce 1,5 hod v křesle zubaře anebo zvládání konfliktů mezi lidmi mě nijak nestrhává a ani mi nebere štěstí a to je velmi neobvyklé. Žiji teď každou minutou a život je bohatší, než kdy býval. Takzvané denodenní problémy řeším věcně, bez negativních emocí a neobyčejně výkonně. Nijak se mě vnitřně nedotýkají a nenarušují moje stálé štěstí v přítomném okamžiku. Nerozlišuji moc mezi časem v práci a časem doma. Jako by to teď bylo jedno. Žiji pořád stejně krásně, každým okamžikem a nepotřebuji dovolenou.

Celý život hledám Boha a snažím se očistit, ale až tvůj kurz mě vzal za ruku a vyvedl mě z ulity, o které jsem ani nevěděl, že v ní jsem. To co mě nenaučili ani rodiče, ani prostředí ve kterém žiji. Cestu lásky, sebepřijetí, vděčnosti, odevzdání a míru jsem už dříve nastoupil, ale Kvantra mě doslova donutila fyzicky lásku projevit „pořádně“, otevřít se jí, přijmout ji jako nikdy, dramaticky zvýšit svou míru energie a rozpustit nevědomé blokády.

Cesta, na kterou jsi se vydal, je svatá a nenech se nikdy vykolejit žádnými rýpaly. Žij v té vášni, kterou máš a která tě nutí dále to rozvíjet. Když jsem viděl, kolika lidem jsi pomohl jen za jeden kurz, tak mě to dojímá. Není vyšší mety než sloužit Bohu tím, že pomáháš lidem k tomu, aby jim tekly slzy štěstí. Všichni, kdo opouštíme tento kurz, jsme už jiní a jdeme opět žít všední dny. Potřebujeme jen vědět, že si to můžeme udržet po celý život, pokud se očistíme od každé poskvrny těla, ducha a mysli a to je každodenní činnost. Hlídat si své skutky, konání, myšlenky a nedopustit, aby šli proti té svatosti, kterou představuje Bůh. Musíme jen vědět toto: „Chceš-li se stát osvíceným, musíš okamžitě přestat dělat věci, které nejsou osvícené.“ (Hawkins)

S úctou a díky

Pavel

Vision Quest

I. Volání

Chtěl jsem být už hodně nějakou dobu sám. A také opustit spoustu starých věcí. A spoustu jich změnit. Bylo to silné volání.

II. Příprava

Před Vision questem si každý připraví 4×101 posvátných váčků – vychází to z jisté tradice – do kterých se symbolicky vloží např. motlitební tabák. Do každého balíčku vložíš přání, motlibu, cokoliv, co má z tvého života odejít, přijít, čím jsi a chceš být… Bylo to tak silné, cítil jsem napojení, záři, světlo jako málo kdy předtím. Mj. jsem přitom vyladil i výborný postup “PŘÁNÍ SI” a “MANIFESTACE”, který na KvanTře zažijeme. Poslední 405 váček reprezentuje VLASTNÍ JÁ. Energie, záře ve mě, ve šmůře těch balíčků byla tak silná, že jsem si říkal, že nebudu ani žádný vision quest potřebovat.

III. Očista

Vision quest vedl celý šaman Jorge. (Chorche). Očista byla celodenní. Sestávala z několika hlubokých kroků včetně např. potní chýše. Z ní jsme se hned, teoreticky dost dehydrovaní, vypravili do lesa…

IV. Sám se sebou v lese. Sám?

…kde jsme byli 3 dny a tři noci bez jídla, vody a spánku. (No, parkrát jsem usnul :-)). Říkal jsem si – pusa se mi lepila suchem a žízní – tohle nemám šanci vydržet. V okolí byli kanci, medvědí rodinka… …a také setkání. Setkání se skutečností skutečnější než život…

Energie váčků kolem mě dotvářela dnem i nocí krásný zářivý bezpečný prostor, které mé nitro vytvořilo. A s čím se spojilo…

Žádná žízeň. Žádný hlad. Vědomí probouzející se do života skutečného přináší do života to, co ústa nemohou…

V. Závěrečný ceremoniál

Setkání v základním táboře, sdílení zážitků, předání svých vizí ohni a mistériu, oslava života a hostina… silné. Duch se probouzí více a více.

VI. Závěrečná očista

Večer, hvězdy, oheň, zpěv, měsíc, potní chýše a nezadržitelný vnitřní proces, gradující ke svému vrcholu. Jeden za druhým se vynořovali mé stíny, dohody, strachy až se spojili v řeku, kterou nešlo unést… vědomí se probouzí více a více. Ohromný tlak ze všech stran. Tlak, který nedával jinou možnost. Zval v hlubokou vnitřní práci, v níž jsem použil všechno, co jsem v životě znal… a co nestačilo. Řeka stínů ve mě protrhla všechny přehrady a valila se dál. Nesnesitelné. Až nakonec rostoucí síla probouzejícího se vědomí našla cestu… Cestu, které se všichni bojíme. A která je nepopsatelně nádherná.

VII.

Skutečnost skutečnější než skutečnost. Probuzení. Věčný proud vědomí… … něco, co slovy popsat nelze vůbec, snad jen báseň je schopná vzdáleně přiblížit to, co je největší štěští člověka. Současně je to to, čeho se každý z nás nejvíce bojí. Tenhle bod, spojení paradoxu největší lásky a strachu, je bod probuzení se do skutečnosti, vědomí a lásky…